SVĚT SPĚJE K PARADOXU
Vnímáte ten blázinec okolo sebe?
Já se přiznám, že moc ne.
Vnímám pouze to, že kostlivci vylézají ze skříní.
Realita se ukazuje taková, jaká je.
A že jsme dlouho metali hovna pod koberec.
V mnohých myslích vzniká strach a zmatek.
Často nevědomý strach vytváří potřebu se něčeho chytnout, nějakého názoru, rozumného stanoviska. Toto stanovisko je potom třeba obhájit stůj co stůj a odehnat všechny nepřátelské strany.
Ale pozor!!
Nejde jen o politické názory nebo názory na očkování, názory na falešné guruy v ulítlém ezosvětě, názory na globální ekonomickou krizi, na šílený svět konzumu, jatka, mafii, zbraně nebo drogy..
Ve skutečnosti tento svět vzniká v našem vědomí.
Jde tedy zejména o reakce na naše vlastní pocity a představy, které vytváří naše mysl.
V lidském vědomí dochází k hlubokému přerodu.
Naše duše byla dlouhodobě rozdělena na spousty malých fraktálů.
Úkolem lidské bytosti je tyto fraktály v sobě rozpoznat a poskládat mozaiku do jednoho celku.
Zahrnout každý střípek duše láskou a pozorností a tato láska působí jako tmel.
Kdo odmítá vidět v sobě oddělené části sebe sama, tomu je poskytnutá šance je rozpoznat přes obraz a události ve vnějším světě.
Čím víc odmítám určitý fraktál sebe sama, tím větší obludu vidím ve světě kolem sebe.
Čím méně lásky a soucitu, tím větší karikatura.
Tento čas je o slučování paradoxů.
Do svého vědomí potřebujeme pojmout co nejvíce kontrastů a zahrnout je absolutní láskou, nehledě na to, co si o tom myslí naše mysl.
Pokud má člověk pocit, že svět se zbláznil, pak reflektuje pouze neukotvenou energii své vlastní mysli.
Protože když svou mysl zklidníte, můžete vnímat pouze zvýšený pohyb.
Kyvadlo se rozhoupalo do extrémních poloh.
Můžeme pozorovat všechny jevy v jejich největších extrémech.
Vidíme šílenství, naivitu, neukotvenost, strach, smrt, beznaděj, boj, hněv, ironii, smutek, destrukci, rezignaci.
Můžeme vnímat soucit, ticho, lásku, tvořivost, milost, pokoru, mír, nadhled, vděčnost, hojnost, plynutí, spolupráci.
Vtip je v tom, že si někteří z nás stále neuvědomují, že každou vteřinou naše vědomí utváří svět.
Proto realita, kterou vidíme, není skutečností, je to projekce naší reakce na vlastní prožívání.
Pokud se v svět jeví nakřivo, narovnejte hlavu.
Já netvrdím, že není co zlepšovat.
Můj pohled je takový, že pokud chceme jako lidé ve zdraví přežít, potřebujeme více lásky a zodpovědnější přístup k vlastnímu vědomí.
Nikoliv starostí o to, co má soused na hlavě.
Nikoliv ukazováním na blázny tam venku.
Tam venku, přátelé, vůbec nic není.
Je jen plátno, na které naše bláznivá mysl přehrává svůj film.
Budete hercem v tragédii 21.století,nebo režisérem komedie se šťastným koncem?
Každý má svobodnou volbu.