Lítost není totéž co soucit.

Lítost je emoce, kdy uznáváte slabost a neschopnost druhého, máte pocit, že je jako chudák, oběť, malé dítě.

Tím mu ubíráte na síle.

Protože každý je schopen se vypořádat se svou životní situací tak, aby se z ní něco naučil.

Lítost je pasivní zabřednutí do pocitů smutku, beznaděje, prázdného chlácholení a hlavně oslabování člověka, jehož litujete.

Snažíte se mu pomoci z pozice dospělého a cítíte se přitom nadřazeně.

Litovaný člověk tak ještě více má tendence propadat do role oběti.

Někteří lidé přímo vyžadují, aby byli vnímáni jako oběť.

Tomu se říká manipulace.

Zdravý člověk není rád litován.

Soucit, to je něco jiného.

Soucit znamená, že vnímám, co se děje v druhém člověku, ale mám důvěru, že on je stejně svrchovaná bytost se svým vyšším vedením a mám plnou důvěru v jeho schopnost se se situací psychicky vypořádat.

Tím nespadnu do bahna negativních emocí a projekcí, ale mohu soucitně reagovat na jeho skutečné potřeby a případně je podpořit činem, který vychází z moudrosti přítomného okamžiku.

Zpět na články