KOMPATIBILITA VE VZTAZÍCH
Kompatibilita ve vztazích je pro harmonii a rozvoj vzájemné důvěry a lásky tím nejdůležitějším a určujícím prvkem.
Po dlouhou dobu jsem zastávala klasický New Age názor, že když je člověk dostatečně osvícený, pak může být ve vztahu prakticky s kýmkoliv, protože bezpodmínečná láska si neklade ke své existenci žádné překážky.
Také jako vztahový terapeut jsem roky zkoumala a hledala způsoby, jak zachovat a zachránit partnerství mezi lidmi téměř za každou cenu.
Dnes, s odstupem času a novými zkušenostmi vidím, jak moc velký a podstatný rozdíl přináší zkušenost v partnerství s někým, kdo s vámi rezonuje na všech úrovních a naopak, jak je náročné udržet harmonii ve vztahu s partnerem, který k vám není kompatibilní.
Co je komptatibilita?
Kompatibilitu v partnerství určuje jednak stejná vlnová frekvence, tedy určitý druh souznění, naladění na stejnou vlnu, stejná zralost a úroveň vědomí a dále pak stejné životní hodnoty, stejný záměr, cíle a představy, co se týče vztahu a společného života.
V tomto ohledu je nutné podotknout, že tyto důležité body člověk ne vždy odhalí na první dobrou, protože ne každý člověk ví, jaký může být rozpor mezi jeho vědomou a nevědomou částí.
Proto je kompatibilitu někdy náročné určit, pokud člověk není dostatečně zkušený a obeznámen s tím, jak fungují programy v našem podvědomí.
Například když jeden z partnerů preferuje společné bydlení a druhý má potřebu bydlet sám, pak jakékoliv řešení bude pro jednoho z nich tak velkým kompromisem, že vznikne velká nerovnováha, která se bude projevovat v každodenním životě na různých úrovních vztahu.
Nebo když jeden z partnerů bude zcela finančně závislý na tom druhém, pak se bude kompenzovat energie, kterou dávající poskytuje zase na různých úrovních v různých podmínkách jinak.
Čím vědoměji k tomuto faktu pár přistoupí, tím hladší průběh bude mít kompenzace.
U nevědomého chování tato závislost může vést k různým druhům manipulace a zneužívání ze strany dávajícího partnera, nebo naopak, tento v roli zachránce bude se vydávat ze svých zdrojů až do úplného vyčerpání.
Každopádně velkou nápovědou bývá již na začátku vztahu naše intuice.
Velice dobře si pamatuji u všech svých předchozích vztahů, které skončily z důvodu nekompatibility, jak jsem již od prvního setkání vnímala věci, které mi na mužích vadily, a byly to sice jen náznaky informací, ovšem pocit mluvil jasně. A hlas rozumu ihned tento chvilkový vhled umlčel. Okamžitě přišly argumenty z hlavy, že jsem příliš náročná, že nemůžu chtít, aby můj partner byl přesně podle mých představ, že bych měla ustoupit ze svých požadavků, protože jinak se mnou nikdo nikdy nebude chtít být.
Nekompatibilita se projeví v prvních fázích jako hlas intuice a později jako disharmonie a opakující se problém, který se sice postupně posouvá na jiné úrovně, ale ve vztahu přetrvává v podobě konfliktů, hádek, manipulace, odpojení, častých rozchodů a pocitů marnosti a frustrace.
S narůstající úrovní vědomí se může problém umenšovat a ve vzácných případech se dva lidé mohou postupem času dostat na stejnou vlnovou délku, v tom případě ale již vzniká určitý druh kompatibilty a partneři společně přehodnocují své postoje a záměry cestou přirozeného vývoje.
Mám takový dojem, že na tento malý zázrak však čeká většina lidí, kteří se odmítají pustit vztahu s člověkem, se kterým zkrátka harmonii vytvořit nelze.
V čem je tedy chyba?
Nejčastější chybou ve vztazích bývá jednak lpění, závislost a odmítání přjímat změny, tedy nechat vztah se vyvíjet přirozenou cestou.
A za druhé je to představa, že když někoho miluji, tak to znamená, že i za cenu popření sebe sama s ním musím být.
Lidé tedy dělají ve vztazích mnoho kompromisů, které je stojí spoustu energie, času a někdy i zdraví.
Je to dáno zejména naší nízkou sebehodnotou, a tím, že nemáme nastavené priority.
Člověk, který je například dlouho sám nebo mu chybí sebevědomí a touží po blízkém kontaktu, pak při první příležitosti vezme jakoukoliv nabídku, jen aby se nemusel cítit méněcenný.
Teprve když dospějeme z dětských představ o romantické lásce, uvědomíme si pocit vlastní hodnoty a své priority, máme dostatečnou sebereflexi a pocit zodpovědnosti, můžeme si vytvořit ten správný záměr a skutečně si do života přitáhnout člověka, se kterým budeme tvořit harmonický vztah.
Pravda o vztazích je taková, že všichni toužíme z hloubi duše být milováni. Samozřejmě dokud nemilujeme sami sebe, není možné, aby nás někdo skutečně miloval, protože v této fázi nejsme schopni přijímat ani dávat lásku.
Láska znamená přijímat druhého člověka jako součást sebe sama.
A proto je kompatibilita mezi partnery tak důležitá.
Když je vám někdo v jádru podobný, má stejné hodnoty, stejnou rezonanci, stejný typ uvažování, pak je poměrně o dost snadnější takového člověka brát jako sama sebe.
Naše ego se snadno identifikuje s někým, kdo je nám tolik podobný a proto netvoří zábrany a překážky a energie mezi partnery může snadno proudit. Samozřejmě to neznamená, že kompatibilta je o vztahu identických dvojčat, ale dokud převažuje podobnost, pak i když se vyskytnou překážky, dají se poměrně snadno odstranit i bez toho, aby vznikaly zbytečné konflikty nebo dramata.
Kompatibilní vztah poznáte podle toho, že od začátku cítíte souznění a harmonii a vnímáte velkou podobnost ve vašich vnitřních světech a ani později si nemáte důvod klást otázky, zda jste učinili nebo neučinili s tímto partnerem správnou volbu.
A samozřejmě i přesto, že vnímáte určitou podobnost na duševní úrovni, netrpí tím sexuální a fyzická přitažlivost, právě naopak.
Jak na fyzické, tak na duševní úrovni panuje velký soulad.
Pokud je člověk ve vztahu dlouhodobě unavený, nespokojený, opakují se stále dokola ty stejné vzorce a situace a nevidíte žádný posun, pak je téměř jisté, že je lepší ze vztahu na čas vystoupit, aby si člověk mohl opět uvědomit sám sebe a získat tak určitý odstup a nadhled.
Když vystoupíte z nefunkčního vztahu, pocítíte velkou úlevu a vaše energie se vám vrátí zpět, pak si můžete být jistí, že jste ve vztahu vydávali příliš mnoho energie.
Pokud naopak nechcete partnera pustit, pak jste závislí a máte problém s vlastním zdrojem.
Často se stává, že po rozchodu po náročném vztahu přichází jistý druh rozčarování ve stylu " s kým že jsem to vlastně žil/a ?"
Je to pouze fáze, kdy se oddělujeme od vlastních iluzí o tom, že jsme si do partnera promítali vlastní představy a nenaplněná očekávání, protože jsme nebyli schopni přijímat jej takového, jaký ve skutečnosti je.
Toto odhalení nejsme schopni udělat do doby, kdy jsme ve vztahu, protože pokud bychom odhalili, že partner není tím, za co jej považujeme, pak by pro nás tento vztah ztratil význam.
Já tedy lidem, kteří se rozejdou a pociťují rozhořčení, rozčarování, křivdu nebo zklamání, doporučuji, ať se naladí na energii typu:
ODPOUŠTÍM A OMLOUVÁM SE, NEBOŤ NEJSI TÍM, ZA KOHO JSEM TĚ POVAŽOVAL/A.
BERU SI ZPĚT ZODPOVĚDNOST ZA VŠECHNY SVOJE POCITY A OSVOBOZUJI TĚ.
Tedy, nejsi špatný, ani já nejsem špatná, pouze jsme se mýlili v představě o tom, kým pro mě jsi.
A příště už budu vědět, že si mohu vybrat pro svůj život člověka, který bude v souladu s mojí duší, tělem i životními hodnotami.