KDYŽ SI ČLOVĚK DOVOLÍ BÝT AUTENTICKÝ,
stává se sám sebou a poznává své skutečné záměry, začíná si plnit svá přání a ambice, může chtít něčeho dosáhnout, může si dovolit přiznat si své skryté touhy, o kterých si dříve v životě nedovolil ani snít.
Pravá autenticita a schopnost plnit si své sny však znamená vystoupení z komfortní zóny.
Pro mě bylo nejtěžším prvkem naučit se přijmout to, že když jsem přestala hrát roli hodné holky, někteří lidé se mě snažili zastavit, jiní mě dokonce nenáviděli.
Když jsem si dovolila být vidět v tom, co dělám, našli se lidé i v mém blízkém okolí, kteří mi záviděli, srovnávali se se mnou, tajně se mnou soutěžili a nepřáli mi úspěch.
Někteří i kopírovali mé texty a vydávali je za své
Jiní mi psali komentáře se záměrem poukázat na mé velké ego nebo na nedobrý záměr, který se skrývá za slovy, které šířím mezi lidi.
V mém životě existovala období, kdy i lidé, kteří mi byli nejdražší, se ke mně najednou otočili zády, přesvědčeni o mých nedobrých úmyslech. Někdy jsem o sobě zaslechla takové věci, že jsem nevěděla, jestli se mám smát, nebo plakat.
Dnes jsem těmto svým učitelům spíše vděčná.
Tito lidé mě naučili stát ve své síle a přestat svou hodnotu odvozovat od toho, jak mě vidí moje okolí.
Zpočátku to nebylo vůbec snadné. Často jsem se obhajovala, vysvětlovala, komunikovala, ve snaze dokázat svůj dobrý záměr a svou nevinu.
Později jsem pochopila, že mým úkolem není zanechávat v lidech dobrý dojem a ošetřovat jejich reakce.
Mým úkolem bylo vypořádat se se strachem z odmítnutí a přijmout realitu, že každý člověk ve mně vidí pouze kus jeho vlastního já.
Naučila jsem se lidem nevnucovat svůj úhel pohledu, ale přijmout fakt, že každý člověk má právo myslet si co chce.
Pochopila jsem, že lidé, kteří mě nenávidí, si nikdy nedovolili komunikovat své vlastní potřeby.
Lidé, kteří mi závidí, mají možná určité ambice v osobním nebo pracovním životě, ale cítí ještě strach ze selhání.
A ti, kteří mě pomlouvají, si přejí vyrůst v očích druhých, aby dokázali svou vlastní hodnotu.
Pochopila jsem, že dokud si nedovolím cítit tu bolest, kterou provází odmítání, konflikty a nepochopení, nebudu nikdy skutečně svobodná.
Naučila jsem se být se sebou trpělivá a přijímat i emoce, které provází nepříjemný tlak, bolest, stud a ponížení.
Dlouho jsem se těmto emocím vyhýbala a snažila se zavděčit všem.
Když jsem si dovolila se s nimi skutečně setkat, přišla úleva.
Došlo mi, že každá emoce je tlak v těle a myšlenka je pouhá představa, je to vlastně halucinace.
V prostoru tady a teď jsme schopni ustát jakoukoliv emoci a pocit.
Když se toto člověk naučí žít v praxi, začne se osvobozovat.
Dovolí si povolit tlak, který na sebe celý život vyvíjel a přestane své chování podřizovat svému narcistickému obrazu o vlastní dokonalosti.
Z poslušného človíčka se tak postupně stává důstojná lidská bytost, která navzdory svým chybám začne pomalu zakoušet, co znamená skutečná blízkost, láska a vnitřní osvobození.
Krásný den všem
Tara
Odkaz na celý článek v původní verzi je též na: https://www.facebook.com/photo/?fbid=10208762833703929&set=a.1312712873637